Co přinášejí dlouhodobé výcviky a kde hledat brzdu v rozjetém vlaku TUDYTAM? O tom všem vypráví Helena v dalším rozhovoru našeho seriálu o členstvu TUDYTAM. Dozvíte se také, kde Helena čerpá energii, co si myslí o svých kolezích a proč jí naše práce i po letech dává velký smysl.
Kudy tudy vedla Tvoje cesta do TUDYTAM? A šla bys do toho znovu?
Vezmu to od konce. Šla bych do toho znovu. Ano! Jednoznačně! Rozhodně! Je to jízda a někdy se snažím nahmatat brzdu, ale zdá se, že brzdy jsou v téhle bandě lidí nedostatkové zboží. 🙂
A kudy vedla moje cesta? Honza Kostečka to prý plánoval už na vejšce. Možná trochu předpovídal budoucnost, které pak hodně pomohl, aby se naplnila. 😊 Mezi vejškou a TUDYTAM uběhlo hodně vody a spousta zkušeností. A pak jsem jednou seděla u Honzy v kuchyni, TUDYTAM byl rok stár a chyběl mu člověk. Slovo dalo slovo, rok spolupráce jsme si dali na zkoušku a pak jsme spolu už zůstali.
Moje práce je lepší, než jsem myslela, že by práce vůbec mohla být. Tedy, rozumějte: prostředí, lidi, atmosféra, energie… Mí kolegové jsou lidi, kterých si vážím za to, jací jsou lidé, i za to, jací jsou odborníci. Pracujeme hodně sami. O to větší mám radost, když je potkám. Učím se od nich – věcně i lidsky. Mám je ráda. Takhle je to jednoduché. 🙏
Jaká je Tvoje role v TUDYTAM?
V posledních letech jsem hlavně supervizorka, o trochu méně lektorka a ještě o trochu méně konzultuji. Moc mě baví dlouhodobé výcviky. Dávají smysl. Umožňují skutečné změny na úrovni jednotlivců i organizací. Iniciují růst, odvahu, kvalitu, kontinuitu a vztahy, které jsou předpokladem síťování.
Koukám se kolem sebe a říkám si, že to tedy vážně nevím, jaká je moje role v TUDYTAM. Přicmrndávač Žasnoucí by se to mohlo jmenovat. 😇
Jak vypadá Tvůj běžný týden? Máš nějaké strategie nebo priority, jak to v diáři skládáš?
Někdy závidím lidem pravidelný rytmus. A někdy ne. 🙂
Jsem ráda v pohybu, ale věřte, nevěřte, všimla jsem si v posledních letech, že mi na tuhle intenzitu nějak přestávají stačit síly. 🙏 Čili dělám opatření tempem sobě vlastním… Alespoň směr je jasný: méně geografického pohybu. Směřuji pomalu leč systematicky k práci ve Východních Čechách, nejlépe v Pardubicích a Hradci Králové.
Není žádný běžný týden – to je naše realita.
Když je dobré období, bývám celé úterky a středy v Pardubicích a věnuji se převážně svým klientům v terapii. To je ta největší pravidelnost, které jsem momentálně schopna.
Kdy sis naposled řekla: „Tahle práce má smysl!“?
Tohle je jednoduché. Dneska a včera a každý den předtím. 🙂
Myslím, že co děláme, vážně lidem odlehčuje nebo věci zlepšuje. Baví mě, když jsou věci aplikovatelné a jejich důsledkem je zjednodušení a větší kvalita. Myslím, že tohle vidíme a umíme. Jsem vděčná, že to můžu zažívat s jednotlivci i organizacemi.
Kterým tématem v TUDYTAM aktuálně „žiješ“?
Žiju dlouhodobými výcviky – Kompasem pro pomáhající profesionály, který s kolegy připravujeme a spustíme v září letošního roku, a také aktuálně běžícím manažerským výcvikem. A přemýšlím, že bych ráda některé skupinové supervizní aktivity přenesla do Východních Čech.
Kde a jak dobíjíš energii?
Potřebuju unikat, kompenzovat množství lidí a příběhů. Vypínám telefon nebo alespoň jeho zvuk. Soustředím pozornost na vybraná místa, činnosti, lidi. Utíkám do hor, ke kamenům, k hlíně. Mám ráda vůni rukou, když je člověk celý den ve skalách. Bojím se a odpočívám na skialpech, jezdím na kole, na bruslích, chodím ven se psem. Ráda cestuju – s baťohem, bez cestovky, mezi místními lidmi – poslední cesta byla po Thajsku. Vařím, peču, předělávám zahradu, jsem ráda doma. Mám dceru. Je skvělá.
Autorka: Helena Kožíšková & tým TUDYTAM
