Mapování podmínek pro běžný život

Mapování podmínek pro normální život pomáhá zjistit, zda sociální služba opravdu podporuje nezávislý a běžný život lidí, nebo jim v nezávislém životě v nějakém ohledu brání.

Pokládáte si někdy zásadní otázku, zda vaše služba umožňuje lidem s postižením žít normálně? Jestli jim dává možnost žít obdobným způsobem jako jiným lidem bez postižení (mít běžné sociální vztahy, bydlení, vzdělání, práci, volnočasové aktivity…)? Nebo jestli je v tom třeba nějak omezuje? Pokud ano, můžeme vám na ni dát detailní a přesnou odpověď. Vytvořili jsme a v řadě služeb už aplikovali kritéria naplňování principu normalizace [1] a s pomocí ověřené metodiky dokážeme společně reflektovat, jak služba tato kritéria naplňuje.

Mapování podmínek běžného života je vhodné pro pobytové služby (CHB, DOZP, DZR), ale je možné ho přizpůsobit i pro další typy služeb (například denní stacionář nebo sociálně terapeutickou dílnu).

Kritéria naplňování principu normalizace zkoumají, zda člověk může:

1. čerpat službu v rozsahu, který potřebuje, v době, kdy ji potřebuje, případně čerpat další potřebné služby,
2. osamostatnit se od rodiny (odejít v dospělém věku z domova, bydlet samostatně, zároveň udržovat s rodinou vztahy a kontakty),
3. mít svoje individuální projevy, životní styl a svůj rytmus a náplň dne (dělat činnosti, které jsou pro něj smysluplné, v časech, které preferuje),
4. mít vlastní domov (žít ve vlastní domácnosti podle své volby, mít možnost přestěhovat se na jiné místo…),
5. mít přehled o svých financích a hospodařit s nimi,
6. pracovat a mít dostatečné finanční zabezpečení,
7. chovat se rizikově a zažívat přiměřené riziko, ale také nést odpovědnost a zažívat důsledky svých činů,
8. využívat běžných možností v komunitě (instituce, obchody, veřejné služby – vzdělávání, zdravotní služby, sportovní a další zájmové aktivity…),
9. mít sociální kontakty a vztahy i mimo svět pomáhajících profesí a rozhodovat o tom, jak budou tyto vztahy vypadat (partneři/partnerky, členové rodiny, přátelé, známí z místní komunity i odjinud),
10. zažívat soukromí a intimitu a mít pro ně prostor,
11. být užitečný – dávat, starat se o něco, o někoho.

Jak spolupráce probíhá?

• Domluvíme si zaměření – co je pro vás důležité a kam se chcete posunout
• Strávíme čas ve službě – sledujeme běžný den a každodenní situace
• Mluvíme s lidmi i týmem – bezpečně, otevřeně, bez posuzování
• Společně reflektujeme – co podporuje běžný život a co ho omezuje

Konkrétně