Třetí díl seriálu „Splátka dluhu Dorotě Š.“
…aneb pár poznámek ke kontextu, v němž pomáháme
………………………………………………………………………
Nastavení systému péče a podpory o lidi s různými typy handicapu je politická otázka. Jak náš systém sociálních služeb ve finále vypadá, je výslednicí mnoha politických tlaků. To je přirozené; i jiné oblasti (školství, zdravotnictví…) jsou na tom podobně.
Systémové prostředí, ve kterém se odehrává poskytování sociálních služeb a jejich plánování, má přitom některá specifika, která je, dle našeho názoru, nutné intenzivněji popisovat a při posouvání systému zohledňovat. Jejich nedostatečná reflexe dnes vede k situaci, kdy systém mnohdy nechrání práva, oprávněné zájmy a důstojnost těch, kterým jsou služby poskytovány.
Následující body vnímáme jako pokus popsat některé zásadní fenomény, které nyní leží spíše na okraji zájmu, ale mají zásadní vliv na celý systém sociálních služeb. I přes popis problematických momentů vnímáme, že většina aktérů a situací je vedena dobrými úmysly. Některé kritické postřehy zde uvádíme s plným vědomím toho, že popisují spíše méně funkční způsoby chování a jednání, které systém umožňuje. Víme, že v řadě případů, díky osobnímu přístupu konkrétních lidí, tyto kritické projevy systému nenastanou. V řadě případů však (bohužel) ano. Cílem celého textu je tedy popis pozorovaných jevů, nikoli obviňování konkrétních aktérů.
[1] Střet zájmů krajů
Nejviditelnější je v této oblasti střetová situace, do které se dostaly kraje (a hlavní město Praha). Jsou na jedné straně garantem celé sítě sociálních služeb pro všechny cílové skupiny a zároveň jsou skrze své zřizované organizace dominantními poskytovateli pobytových služeb pro lidi se zdravotním postižením a seniory. Jsou tak v situaci, kdy by měly de facto samy sebe kontrolovat, regulovat, zařazovat do systému a stavět se na roveň jiných poskytovatelů. To v řadě situací z mnoha důvodů prakticky nedělají (a to i přesto, že se veškeré podmínky a procesy musí tvářit transparentně). Dochází tak k tomu, že kraji zřizované organizace (dominantně velkokapacitní poskytovatelé pobytových služeb) jsou různými způsoby v dotačních a plánovacích procesech i v jednotlivých aktech řízení protěžovány nebo zvýhodňovány. A to i v situacích, kdy by vzhledem k nevhodnému designu služeb nebo selhávajícímu managementu měly být naopak vytlačovány ze systému služeb.
Transparentně odhalovat, pojmenovávat a zveřejňovat selhání svých vlastních organizací je pro kraje velkou výzvou. Kraje jako zřizovatelé svých organizací (na nejvyšší úrovni zastoupené hejtmany a náměstky, tedy politickými figurami) jsou ve vlastním zájmu v pokušení zajistit, aby na jejich zařízení nepadaly potíže, stížnosti a problémy, a tak se pochybení zaměstnanců (včetně managementu zařízení) snaží často veřejně nekomunikovat, v některých extrémních případech i skrývat, zamlčet nebo zamést pod koberec.
Kraje v současnosti zřizují téměř výhradně velké péčové pobytové služby pro lidi se zdravotním postižením nebo seniory (nikoli služby terénní či ambulantní a preventivní). Některé z pobytových služeb pro lidi se zdravotním postižením se transformují – výsledkem transformace jsou však pouze další pobytové služby (většinou chráněná bydlení nebo komunitní DoZP). U služeb pro seniory neprobíhá ani takový proces (naopak se navyšují kapacity velkokapacitních služeb). O proměně vlastních služeb na služby terénní nebo ambulantní, či o zřizování těchto služeb vlastními organizacemi kraje nemluví, neboť k tomu není „politická vůle“. Přeložme si to – není politicky výhodné (tedy populární) podporovat, aby lidé mohli žít ve svém domácím prostředí a čerpat služby, které jim to umožní. Je politicky výhodnější (tedy populárnější) stavět nové rezidenční služby, nebo opravovat stávající objekty.
[2] Řízení zřizovaných organizací
Kraji zřizované organizace jsou v mnoha případech vedené způsoby, které nejsou v souladu s dobrou manažerskou praxí a rozvoj kvality služeb v nich se neděje dostatečným tempem, nebo se děje i nevhodným směrem.
Pozice ředitelů jsou často obsazovány s ohledem na politická zadání nebo jsou obsazovány tak, aby klíčovou charakteristikou byla loajalita ke zřizovateli. To by v principu nemuselo být špatné, pokud by kraje vyžadovaly, aby jimi jmenovaní správci měli vysokou erudici v moderních trendech a stali se také zastánci práv, potřeb a důstojnosti klientů. To se však v mnoha případech neděje. A tak zřizované organizace v řadě případů nedostatečně zastávají a prosazují zájmy svých klientů proti zájmům krajů právě s odkazem na loajalitu ke zřizovateli.
Ve vlastních organizacích některé kraje vytvářejí vysoký tlak na efektivitu nákladů (s odkazem na princip dobrého hospodáře), což ve spojení s výše zmíněnou loajalitou managementu vede ke snižování kvality služeb, které je zapřičiněné nedostatečným personálním obsazením, nebo je s ním přímo propojené. Jsou kraje, ve kterých je navyšování počtu personálu při zachování stávající kapacity nepředstavitelné i přesto, že je zřejmé, že stávající personál nemůže z kapacitních důvodů dostatečně a adekvátně reagovat na potřeby klientů.
[3] Nízká kompetence politických představitelů a úředníků v oblasti práv zranitelných skupin
Orientace v moderních trendech poskytování služeb a naplňování lidskoprávního rozměru při poskytování sociálních služeb mezi politickými představiteli a úředníky je bohužel velmi nízká. „Experti“ jednotlivých politických stran i úředníci, kteří se věnují tomuto tématu, jsou tak velmi snadno ovlivnitelní kýmkoli v poli, kdo se k nim „prolobbuje“. Navíc zásluhovost ve stranickém systému i v systému obsazování míst ve státní správě brání v prosazování moderního pohledu na strukturu systému sociálních služeb a způsob jejich poskytování. To se týká politiků i úředníků na centrální, krajské i obecní úrovni.
[4] Výrazná role jedné lobbistické organizace
Je to ožehavé téma, ale je nutné ho zvednout. Role Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS) v systému nám všem přerostla přes hlavu. Samotná existence zastřešující organizace, která hájí zájmy poskytovatelů, je bezpochyby žádoucí a smysluplná. Je však nutné naprosto jasně deklarovat, že taková organizace je obhájcem poskytovatelů, nikoli klientů služeb, a je nutné její vlivy vyvažovat pohledem klientským a pohledem zadavatelů služeb. APSS často velmi silně obhajuje velké rezidenční poskytovatele a jejich zájmy a vydává takové postoje za expertní stanoviska. Současný stav, kdy APSS skrze obratně zvolenou strategii zásadně (v některých případech dokonce zásadněji než MPSV) formuje veškerá rozhodnutí v oblasti designu systému služeb, je nepřijatelný.
Řada poskytovatelů terénních a ambulantních služeb, bohužel, svým členstvím legitimizuje veškeré kroky této organizace, které často působí proti jejich nejvlastnějším zájmům, tedy zmenšování podílu pobytových služeb v celém systému.
[5] Nedostatečný vliv lidí se znevýhodněním a jejich rodin v procesech designování služeb
V České republice se prozatím nedostatečně etablovaly organizace, které hájí práva a potřeby lidí se znevýhodněním. Není dostatečně rozvinutá síť klientských, pacientských a advokačních organizací a celý systém (od jednotlivých poskytovatelů služeb až po ministerstva) není nastavený na to jejich hlasu precizně naslouchat.
Nejmarkantněji je tato situace zřetelná v procesech plánování sociálních služeb na úrovni krajů. Do těchto procesů jsou zapojeni převážně poskytovatelé služeb, kteří si tam „hlídají svoje kapacity“. Přímé zapojení samotných uživatelů či zranitelných skupin v těchto procesech v podstatě chybí.
Organizace, které s cílem hájit zájmy a práva zranitelných skupin vznikaly v 90. letech, se v drtivé většině staly poskytovateli služeb, což samo o sobě umožnilo rozvoj sítě terénních a ambulantních služeb alespoň do té míry, kterou máme dnes. Zároveň však nemohou ze své poskytovatelské role dostatečně plnit advokační roli.
Závěrem
Pokud nebudeme zohledňovat systémové a kontextuální překážky, které změnu komplikují, budeme při reformě systému služeb směrem ke komunitním službám, většímu prosazování důstojnosti a lidských práv pro všechny odsouzeni k pomalému postupu, nebo dokonce k neúspěchu. Proces změn často brzdí fenomény, které nejsou popsané nebo o kterých se mlčí, případně jsou vnímány jako neměnné. Doufáme, že tento text pomůže rozproudit debatu o věcech, o nichž se dosud příliš veřejně nemluvilo, ale které přitom mají na současnou situaci zásadní vliv.
Autor: Jan Kostečka & kolektiv TUDYTAM
Zdroj obrázku: Kampus Production v Pexels
Přečtěte si více z celého seriálu „Splátka dluhu Dorotě Š.“
Sérií našich odborných stanovisek se zapojujeme do projektu ROK DŮSTOJNOSTI,
My v TUDYTAM plně souzníme s hlavní myšlenkou:
Systém podpory lidí s mentálním postižením nutně potřebuje reformy, které zajistí lepší porozumění mentálnímu postižení a souvisejícímu chování, dostupnou síť komunitních služeb pro všechny a adekvátní podporu formálních i neformálních pečujících.