Desátý (a poslední) díl seriálu „Splátka dluhu Dorotě Š.“ 

………………………………………………………………………

Dámy a pánové,

sešli jsme se zde, abychom si připomněli tragický osud Doroty Šándorové, který se pro nás díky článku Petra Třešňáka stal mementem. Paní Dorota nám po sobě zanechala cenné dědictví. Tím dědictvím je náš dluh vůči ní. Dluh v ochraně její důstojnosti a práv, včetně práva nejcennějšího – práva na život. Součástí tohoto dluhu je povinnost pracovat a měnit věci tak, abychom dokázali dopřát plnou důstojnost a všechna lidská práva všem lidem s postižením.

Zastupuji zde TUDYTAM, což je poradenská a vzdělávací nezisková organizace, která pracuje v celém spektru sociálních služeb. Můžu tedy zodpovědně prohlásit, že to, co budu dále pojmenovávat, vychází ze zkušeností se stovkami lidí, organizací a situací napříč republikou, které již mnoho let v týmu jedenácti kolegů prožíváme.

Co se tedy za poslední rok podařilo a nepodařilo?

[1] Téma pro politiku a veřejnou správu

Jsme nesmírně rádi, že se v uplynulém roce podařilo dostat téma důstojného života lidí s postižením, jejich lidských práv a potřebnosti podpory do odborné debaty a částečně i do celospolečenského diskurzu. Politici a úředníci byli přinuceni začít brát toto téma vážně. Díky tomu vracíme kus důstojnosti i paní Dorotě, neboť uznáváme a hlasitě mluvíme o tom, že jsme pochybili a že i nadále v této oblasti zásadně chybujeme.

[2] Úsilí mnoha z nás

Řada pracovníků, organizací a pečujících se každodenně a neúnavně snažila o důstojný život lidí s postižením. A to i přes všechny překážky systému. Je skvělé vidět, že téma důstojnosti a lidských práv umíme u nás v ČR prakticky uchopit. Všem, kteří to dělají, patří velký dík.

Bohužel všechny tyto aktivity se dějí bez výraznějších systémových změn.

[3] Zrušení ústavů

Naším největším selháním a nesplaceným dluhem je, že dosud nebylo stanoveno jasné a brzké datum pro naprosté zrušení velkokapacitních pobytových služeb. To musí být spojeno s jasným závazkem přesunu maxima prostředků do služeb terénních a ambulantních. Ano, o transformaci a deinstitucionalizaci se dnes mluví poměrně často. Těmito pojmy však řada aktérů myslí jen přebudování velkokapacitních pobytových služeb na menší.

Je však zcela jasné, že opravdovou transformací a deinstitucionalizací je přesun velké části současných prostředků ze sektoru pobytových služeb do sektoru služeb ambulantních a terénních. Kapacity terénních a ambulantních služeb však bohužel zůstávají v podstatě nezměněné. V praxi tak nedodržujeme svůj mezinárodní závazek umožňovat a podporovat nezávislý způsob života lidí s postižením, jak je uvedeno v článku 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Bez vyřešení těchto záležitostí se jen těžko pohneme dál.

[4] Lidská práva vs. peníze?

Je mi samotnému stydno, před paní Dorotou i před sebou samotným, že to musím říci: Bohužel jsou i oblasti, ve kterých jsme se zhoršili.

Pozorujeme, že se zvyšuje tlak krajů, zejména v jimi zřízených organizacích, na efektivitu a centralizaci procesů. Efektivita a finanční výhodnost je tak fakticky stavěna do opozice k realizaci základních lidských práv – především práva na nezávislý způsob života. To v konečném důsledku vede ke snižování dostupnosti individualizované podpory. Tuto logiku jsme jako odborná obec nedokázali dostatečně jasně odmítnout. Často slýcháme výroky o tom, že služby nemají dost lidí (zaměstnanců) na to, aby jejich klienti mohli žít tak, jak by si přáli. Individualizovaná podpora je však naprostým základem pro naplňování lidských práv a zachování důstojnosti lidí s postižením. Je nutné, abychom nahlas opakovali, že důstojnost a lidská práva není možné oklešťovat s odkazem na finance.

[5] Kraje ve střetu zájmů

Další souvislostí, která pro nás v TUDYTAM v posledním roce stále výrazněji vyplouvá na povrch, je masivní střet zájmů krajů v oblasti sociálních služeb. Kraje zřizují mnoho pobytových služeb a zároveň spravují celou síť služeb – plánují ji, rozdělují finance a schvalují zaměření služeb skrze jejich zařazení do sítě. K tomu se přidávají politicko-lobbistické tlaky a nedokonalé fungování úředního aparátu zejména v oblasti inspekce kvality. Výsledkem je stav, kdy design a kvalita sítě služeb zůstávají neměnné. Střet zájmů krajů v této oblasti je třeba proměnit. Nebude to lehká změna, ale jsme přesvědčeni, že transformaci a deinstitucionalizaci služeb by zásadně pomohla.

Je řada dalších souvislostí, pozorování a názorů, které spolu s kolegy a kolegyněmi v TUDYTAM vnímáme jako důležité pro debatu o důstojnosti a právech lidí s postižením. V průběhu minulého roku jsme se je pokoušeli shrnout na našem webu v článcích, které jsme v rámci Roku důstojnosti psali a které jsme uvedli titulkem „Splátka dluhu Dorotě Šándorové. Budu rád, když si je přečtete a budou vám inspirací pro realizaci změn.

Přál bych nám, aby tento rok nebyl rokem důstojnosti, ale rokem změny. Myslím, že tuto změnu paní Dorotě dlužíme!

Děkuji vám za pozornost.


Autor: Honza Kostečka & tým TUDYTAM

Zdroj obrázku: fotogalerie, www.NocDůstojnosti.cz


Text posledního dílu našeho seriálu byl sepsán pro akci Noc důstojnosti, která se uskutečnila 08. 01. 2024 v Praze. Podívejte se na video. 


Přečtěte si více z celého seriálu Splátka dluhu Dorotě Š.

Sérií našich odborných stanovisek se zapojujeme do projektu ROK DŮSTOJNOSTI,

My v TUDYTAM plně souzníme s hlavní myšlenkou:

Systém podpory lidí s mentálním postižením nutně potřebuje reformy, které zajistí lepší porozumění mentálnímu postižení a souvisejícímu chování, dostupnou síť komunitních služeb pro všechny a adekvátní podporu formálních i neformálních pečujících.