Stěhovali jsme se. V mém případě zas a znova. Nutno podotknout, že jsem pojala podezření, že mě v různých společnostech zaměstnávají hlavně proto, aby se pak mohli stěhovat. V poslední firmě jsem tuto zkušenost zakusila hned 2x během 2 let, a to si potom velice přejete, abyste se již stěhovat nemuseli.

Nepřekvapilo mě, že když jsem zasedla za kancelářský stůl milé firmy TUDYTAM, hned se o stěhování zase začalo mluvit. Tentokrát to bylo kvůli developerům, kteří se rozhodli podle mého laického názoru celkem slušně a vlastně i nově vypadající dům zbourat a místo toho postavit něco luxusního (možná pro ruské, čínské nebo americké přistěhovalce…). A tak jsme coby skromná nezisková organizace nejen neměli kam jít, ale navíc se nám nedostávalo peněz na vysoké nájemné v příjemně dostupných městských částech Prahy.

Odevzdali jsme se do spárů realitních agentů, kteří nám za dva měsíce nic vhodného nenabídli. Začali jsme propadat beznaději. Když se zdálo, že se k nám štěstí otočilo zády, narazili jsme na Nadaci, která měla na vyhovující adrese nevyhovující objekt, ale neměla peníze na opravu. My jsme zase měli trochu zlaťáků našetřeno, a tak jsme si s Nadací začali být velice rychle sympatičtí.

Hurá do pekárny

Projekt rekonstrukce objektu „Pekárna“, jak se objekt Nadace jmenoval, byl na světě. Všechno se začalo jevit dokonale, jen termín nastěhování se poněkud prodloužil. Na dosavadním působišti jsme se tedy zdržovali, jak nejdéle to jen šlo. V momentě, kdy jsem začala cestou do práce potkávat bagry a sbíječky, domluvila jsem velice rychle podnájem na přechodnou dobu. Bylo tedy jasné, že nás čeká dvojí stěhování. Nejprve na periferii Prahy do provizoria a pak zpět na vysněnou lukrativní adresu. Pochopila jsem, že stěhování je můj úděl… Prostě to tak muselo být.

Hororoví stěhováci

Lada objednala stěhovací firmu, sestavila perfektní plán a šlo se na věc. Ovšem to nikdo z nás netušil, že stěhovací firma Honák je obdarovaná mimořádnou schopností ignorovat zadání a zásadně dělat pravý opak toho, na čem jsme se domluvili. Jakkoliv jsou kolegové zkušení v práci s lidmi, Honákům se na kobylku nedostali. Jemně řečeno se jejich pracovní postup naprosto neshodoval s plánem stěhování. Vypadalo to zhruba takto:

„Prosím vás, my bychom potřebovali odvést v pondělí v 8 hodin židle a stoly do skladu.“

„Je to možné?“

„Ano, je to možné.“

Výsledek byl ten, že pondělí ráno se protáhlo na pondělí pozdní odpoledne a ve skladu se ocitly skříně, které jsme potřebovali na novém přechodném působišti. A tak to šlo s Honáky den za dnem, až nás z nich omývalo. My s Ladou jsme seděly s mokrým ručníkem na pohovce a střídavě si ho pokládaly na bolavou hlavu. Nikdo tomu nevěřil, ale na přechodné působiště jsme se přestěhovali a pár kurzů tam do podzimu 2019 proběhlo.

Do Holešovic se těšil už každý. Z původně plánovaného září se stal listopad a s Honáky jsme se znovu krásně setkali. Už jsme tušili, že jejich přístup nebude dokonalý, ale museli jsme se s tím smířit a jejich služby vydržet ještě jednou. Tentokrát chlapci svůj postup práce upgradovali na zapomínání věcí po cestě, vrážení s nábytkem do zdi nové fasády, fňukání, že toho mají moc, nebo dokonce parkování s naším nábytkem na opačném konci Prahy, než bylo potřeba. 

Svérázný kutil v akci

Zcela vyčerpaní jsme byli postaveni před poslední velkou výzvu – sestavení kuchyně nejmenované severské společnosti. Jako ideální volba se jevilo najmutí hodinového manžela, lektoři musejí honit hodiny jinde.

Pan Evžen byl světlo na konci tunelu stěhování. Celý svůj svět přivezl tramvají v obrovském kufru na kolečkách, protože mu kvůli špatnému zraku nedali řidičák. Ačkoliv se nezdál, zazářil svou šikovností jako hvězda jasná a přes řadu hendikepů (silné dioptrické brýle, umělé koleno, bolavá záda a dále jsem se raději nedoptávala) si poradil se vším, na co jsem mu v kanceláři ukázala. Dokonce i dokonalou severskou kuchyň, která tak úplně nezapadala některými svými částmi, pan Evžen naprosto dokonale přizpůsobil prostoru.

V momentě, kdy mi vyprávěl historku, jak kromě truhláře, elektrikáře, svářeče, zahradníka, číšníka, údržbáře, topenáře, řidiče a pošťáka, dělal i pokrývače a jednou spadl ze střechy 8 pater a přežil, vybavila jsem si známý Svěrákům počin, jak v jeho známé komedii přejeli Drápalíka. Pan Evžen nejenže přežil svou vlastní smrt, ale ještě k tomu všemu byl velice užitečný na všech možných místech a nám po stěhování s Honáky spravil náladu.

Jakkoliv se nám zdálo na začátku nemožné projekt snů uskutečnit, jsme teď tady a těšíme se na každý další kurz a akci, kterou v holešovické „Pekárně“ podnikneme… Než se zase budeme muset stěhovat.

Autor: Lucie Flajšmanová

Některá jména protagonistů tohoto příběhu byla změněna.