Ministerstvo práce a sociálních věcí „poprvé v historii vyčlenilo 150 milionů korun na pobytové služby pro autisty“, píše na své facebookové stránce ministryně Jana Maláčová.

Přečtěte si celý FB příspěvek Jany Maláčové tady…
Lidé s autismem a náročným chováním konečně jako téma!

Ano, je skvělé, že je z péče o lidi s autismem konečně téma. A přestává tak platit tichý předpoklad, že péče o lidi s poruchou autistického spektra a tím nejvíce náročným chováním (tzv. PAS+) má dlouhodobě zůstávat na jejich stárnoucích rodičích. Proč se ale v této souvislosti mluví automaticky a výhradně o pobytových službách? Proč se nemluví o tom, že pro tuto cílovou skupinu chybějí stejně bolestně terénní a ambulantní služby? Kde je úvaha o tom, že péče je často komplexní a je třeba koordinovat různé sociální, ale i zdravotní a veřejné služby? A že tudíž chybí systémový case management?

Je výstavba specializovaných pobytových služeb řešením?

Má se za to, že výstavbou specializovaných pobytových služeb bude problém vyřešen. Podle tohoto předpokladu budou žít lidé s autismem a náročným chováním spokojeně v „domečcích“, kde se jim bude dostávat potřebné péče. Když pomineme obavu, že alokované peníze spolkne rozšiřování velkých ústavů o „specializovaná lůžka“, zůstane ještě jiná obava. Možná dokonce podstatnější. Mlčení o jiných než pobytových službách totiž něco znamená. Sociální politika si zkrátka neumí představit, že by lidé s autismem a chováním náročným na podporu žili s potřebnou terénní a ambulantní podporou mezi námi. Mají žít ve „specializovaných službách“, určených pro osoby „s vysokou mírou podpory a specifickými potřebami, které nejsou řešitelné v rámci komunitních služeb“, jak říká jeden z krajských plánů rozvoje sociálních služeb.

Kde mají mít lidé s PAS+ domov?

Vymýšlet specializovaná řešení pro speciální situace je v pořádku. Ale je v pořádku vymýšlet specializovaná řešení, která vedou ven z komunity, do specializovaných „zařízení“? S jak odlišným pocitem se čte třeba taková anglická politika péče pro stejnou cílovou skupinu! Jejich řešení míří docela jinam než to naše. Zatímco v České republice sílí představa, že člověk s PAS+ se má přesunout do sociální služby „domov“, která se navíc vyznačuje „zvláštním režimem“, v Anglii se naopak mluví o tom, že i lidem s PAS+ by měly být potřebné služby „doručovány“ do jejich (vlastněného či pronajatého) vlastního domova v běžném prostředí jejich komunity. Ach jo.

Přitom péče o dospělé lidi s PAS+ v Anglii čelí do jisté míry stejným výzvám – odehrává se v nevhodných rezidenčních službách, nebo zůstává na bedrech rodičů. Jenomže v kontextu anglických zkušeností s masivním rozvojem komunitní péče pro lidi s mentálním postižením nelze jen tak jednoduše říct, že řešením jsou lepší pobytové služby.

Příspěvek do debaty díky zpracovaným analýzám

Rádi bychom do české debaty o nejvhodnější péči pro osoby s PAS+ přispěli dvěma následujícími analýzami. A snad se nám tak alespoň trochu podaří zpochybnit samozřejmost představy, že lidé s PAS+ patří do domovů se zvláštním režimem, resp. do pobytových služeb:

Průzkum potřeb rodin a jejich dospělých dětí s poruchou autistického spektra a náročným chováním

ZPRÁVA KE STAŽENÍ V PDF

Současné možnosti podpory lidí s poruchou autistického spektra a chováním náročným na podporu

ZPRÁVA KE STAŽENÍ V PDF

Autor: Jan Paleček