Sociální služby mají za sebou jarní náraz jménem COVID-19. Zažili jsme lidskou solidaritu, chaos krizového řízení státu, štěstí v neštěstí, vzestup on-line nástrojů všeho druhu, nejistou budoucnost… Co se při soužití s koronavirem zatím ukázalo a co nám to napovídá o budoucnosti? Zaměřme se na klíčové faktory, které ovlivňují fungování organizací pomáhajících lidem.

Mezilidská solidarita

Ukázalo se, že v České republice občanská společnost nabývá na síle. Je schopná se mobilizovat k akci i sbírat zdroje na větší projekty. Často nezávisle na státu. Nebo i navzdory. Pro neziskové organizace je to dobrá zpráva. Znamená to, že zejména v oblasti individuálního dárcovství a dobrovolnictví je stále prostor, kam můžeme růst. Silně se potvrdilo, že pokud je dobře a srozumitelně formulovaný účel podpory a pomoci, najde se lidí ochotných přiložit ruku a peněženku k dílu opravdu hodně. Před organizacemi tedy leží úkol být srozumitelnými nosiči poslání a vizí a dokázat vtahovat okolí do svých záměrů a úkolů.

Stát

Je zřejmé, že náš stát má k ideálnímu fungování daleko, ale zároveň dokáže fungovat alespoň tak, aby nezpůsoboval rozvrat. Základní funkce státu i přes drastická omezení zůstaly s větší či menší mírou chaosu zachovány. Jasně se však projevilo, že (před)volební preference ovlivňují rozhodování politických reprezentací často více, než odborné úvahy. Tak i alokace financí (zvláště v dobách, kdy jich bude méně než dosud) budou zcela jistě čím dál více podřizovány dopadům na preference politických stran. A to se týká i financí na služby poskytované slabším spoluobčanům. Je třeba se připravit na to, že pod různými záminkami budeme (někdy i výrazně) kráceni v prostředcích, na které jsme byli od státu zvyklí. Soukromé dárce budeme tedy opravdu potřebovat.

On-line

Ve využívání moderních technologií nám epidemie ušetřila mnoho let poznávání. Bylo to rychlé a nutné učení. Poznali jsme, že leccos se dá zavést rychle a efektivně, zatímco někde “on-line” funguje velmi omezeně nebo vůbec. Ukázalo se, jak jsme v minulosti podcenili technickou vybavenost našich organizací a budování know-how v této oblasti. Musíme se naučit, že IT školení, pravidelná obnova techniky, volba nejlepších řešení a hledání rovnováhy mezi fyzickou a on-line formou práce je neodmyslitelnou součástí řízení organizací.

Nejistá budoucnost

Zažili jsme, jak je všechno nejisté, všechno se může z minuty na minutu měnit a téměř cokoli je možné (i bez náhrady) zrušit. Svět se stal opět o kousek méně předvídatelný a nároky na flexibilitu získaly úplně nový rozměr. V těžkých dobách přežívají silné kusy, a to platí i o organizacích. Dobré týmové vztahy, zralý leadership, schopnost plánovat i improvizovat, ale i finanční rezervy se ukazují opět o něco nezbytnější. Budování silných stabilních organizací nemůžeme podceňovat. Pro přežití je to klíčový úkol.

Bonus na závěr

Výrazně se proměňuje trh práce. Pro nás, kteří platíme málo, ale pravidelně, vlastně k lepšímu. Dá se očekávat, že sociální služby a neziskové organizace se začnou stávat (v porovnání s jinými) atraktivnějšími zaměstnavateli. Využijme toho a postavme silné týmy. Zdá se, že nás bude čekat čas, kdy nebudeme muset brát toho, kdo se zrovna namane, ale budeme si opět moci vybírat.

Autor: Honza Kostečka