Tomáš vypráví o tom, jak se s lehkostí pohybovat mezi terapií, supervizí a školeními, i o vzniku TUDYTAM a tom, proč je mu v organizaci pořád dobře. Nezapomene ani na lákadlo na nový dlouhodobý výcvik “Kompas pro pomáhající profesionály”. A Tomášův recept proti stresu? No přece ranní procházky!
Kudy tudy vedla Tvoje cesta do TUDYTAM? A šel bys do toho znovu?
Moje cesta nevedla do TUDYTAM, ale TUDYTAM na mé cestě vznikl. Dohromady nás dal Honza Kostečka, vytvořil tým vzdělávací sekce organizace Proutek, tuším kolem roku 2010. No a v roce 2017 jsme dospěli k založení vlastní organizace. Bylo
nás pět – Honza, Jenda Paleček, Dita Vojířová a Lada Valianová (tehdy Furmaníková). Později se k nám přidala Helena Kožíšková a teprve po několika letech naši další úžasní kolegové, se kterými tvoříme dnešní TUDYTAM.
To, že jsme se takhle sešli, považuji v pracovní oblasti za největší štěstí, jaké jsem mohl mít. A zároveň za svůj největší úspěch, že můžu s takhle skvělými lidmi a zároveň vysoce kvalifikovanými odborníky spolupracovat.
Jaká je Tvoje role v TUDYTAM?
Protože mám i svou vlastní terapeutickou praxi a angažuji se také ve vzdělávání v oblasti psychoterapie, nepodílím se moc na řízení a moje role v TUDYTAM je spíše výkonná – dělám supervize, školím, pořádám teambuildingy a občas facilituji různé organizační procesy. S radostí jsem také zapojen do dlouhodobých výcviků, které pořádáme, nebo stavíme pro organizace na míru.
Jak vypadá Tvůj běžný týden? Máš nějaké strategie nebo priority, jak to v diáři skládáš?
Ve svém věku se mi konečně podařilo poskládat si práci tak, že je z devadesáti procent tvořena přímou prací (supervize, terapie, školení…), což se v diáři (už léta používám pouze elektronický) plánuje vcelku lehko. Z tohoto nastavení také nevyplývá moc administrativy, kterou bych před sebou musel tlačit, a na mých splněných úkolech nestojí práce dalších lidí. Maximálně sem tam odpovědět na nějaký e-mail, a to zvládám s větším či menším úspěchem za pochodu. Takže mám velkou míru volnosti a termíny mě moc nedohánějí, což znamená čistou hlavu a více volného času. Když mě pak ale něco chytne, nebo chystám něco nového, jsem schopen pracovat neustále. Při procházkách se psem, ve vaně, v sauně, v metru … To se do diáře zaznamenat nedá. No a když už to v hlavě uzraje a je potřeba to hodit na papír a učesat, klidně tomu obětuju i víkendy. To ale není vopruz, ale zábava.
Kdy sis naposled řekl: „Tahle práce má smysl!“?
Řekl bych, že se mi málokdy stává, že bych si řekl, že má práce smysl nemá.
Ale je pravda, že když na poradě sdílíme s ostatními kolegy a já poslouchám jejich zkušenosti a sleduji jejich odvedenou práci, jsem na celý TUDYTAM fakt hrdý.
Kterým tématem v TUDYTAM aktuálně „žiješ“?
V současnosti jsme s kolegyněmi Helenou Kožíškovou a Hankou Urbanovou připravili zcela unikátní novinku. Jedná se sebezkušenostní výcvik v psychosociálních dovednostech s názvem KOMPAS PRO POMÁHAJÍCÍ PROFESIONÁLY. Je založen na rozvíjení tří základních oblastí – sebereflexe, komunikace a sebepodpora. Je koncipován tak, aby získaná sebezkušenost (zážitek, sdílení…) mohla být co nejdříve integrována do běžného fungování a implementována do každodenní praxe.
Sám sobě neustále kladu otázky:
- Co je to vlastně dobré pomáhání a jak se pozná?
- Co k tomu potřebuju umět, jak to získat, udržet a rozvíjet?
- Jak být dobře se sebou, s druhým, ve službě, v profesionálním vztahu?
Přiznám se, že i po dvaceti letech v pomáhání je pro mě toto téma stále fascinující.
Čím dobíjíš energii?
Jsem ranní chodec. Ať se děje, co se děje, vstávám brzy ráno, obvykle s východem slunce, a jdu se minimálně na hodinu projít. Ať jsem kdekoliv, ať je venku jakékoliv počasí, každé ráno už několik let takhle startuji svůj den. V klidu a pohodě. Ráno ve stresu si vůbec neumím představit. To radši vstanu v půl páté a za tmy se jdu projít, abych na všechno měl dost času. Naladit se na to, co mě ten den čeká, promyslet, co je potřeba promyslet a připravit se na to, na co je potřeba se připravit.
Řekl bys nám na závěr něco chytrýho?
Využil bych toho, že je začátek nového roku a napsal novoroční přání. Každému přeju, aby měl dostatek síly, odvahy a vůle najít si takovou práci, která ho bude naplňovat, živit a přinášet mu radost. Nám všem pak přeju, abychom i nadále mohli žít v demokracii a svobodě, tedy ve společnosti, kde je možné si svoje sny plnit.
Autor: Tomáš Horác Masopust & tým TUDYTAM
