S úsměvem vzpomínám na svoji první on-line schůzku. Vlastně to už skoro ani není pravda.
Je 2. dubna 2020. Už se doopravdy nejde setkávat osobně. Bezpečné je zůstat doma a propojit se na dálku. Tak činíme i my v TUDYTAM. Jsem tu nová, budeme mít naši teprve druhou společnou schůzku a hned taková novinka.
ČASU DOST! ANEBO NE?
Začínáme v 10:00. Raději vstávám v 6:30, hlavně nervozitou, jestli vše klapne, jak má. Internet, kamera, mikrofon, ten „šifrovaný“ odkaz… a kdoví, co ještě má fungovat. Taky mě čeká úprava zevnějšku (myšleno obličeje a vlasů). No, vlastně s tím souvisí i výběr garderoby že, milé dámy? Času je však dost, a tak dávám vanu, pak následuje relativně klidná snídaně a kááááva. Pročítám si náplň dnešní schůzky, promýšlím úkoly.
HOST DO DOMU?
Vtom mi to dojde! Na návštěvu ke mně za hodinu a půl přes počítač přijde osm sice velice milých, ale přeci jen cizích lidí. Náš hobití domek je útulný, ale vážně malý, a na takový nápor je třeba ho pečlivě připravit. Když je něco útulné, avšak malé, musíte zachování té útulnosti věnovat hodně času a nápaditosti. Obzvlášť, když čekáte větší návštěvu. A dnes přijde osm lidí, to bude chtít generální úklid. Bůhví, co je na tom monitoru všechno vidět!
RYCHLÁ AKCE A VYDŘENÝ ÚSPĚCH
Rychle se rozhoduji a konám – ve skříních uklízet nebudu, ty snad stačí mít zavřené, ale setřít prach z polic, stolu, stolků a skříněk, obrazů, ustlat postele, naaranžovat polštářky, srovnat knihy a výstavku keramiky, svíčičky a všechny ty serepetičky (proč je toho tolik?) a už se vrhám na kolena a vytírám podlahu. Ještě by to asi chtělo umýt ta dvě okna. Přeci jen by kamera mohla tu nedokonalost od ptactva u venkovního krmítka zachytit. Koukám na hodinky, je 9:45. To nedám! Celá splavená srovnávám bujnou okenní flóru, upravuji záclonu do pěkných varhánků a v rychlosti vybírám, v kterém že koutku se na svoji první „onlajnovku“ usadím. Startuji počítač, lovím šifru k připojení, blok, tužku, čaj. No, mám to časově tak, tak. A už na sebe vzdáleně máváme a máme radost, že se opět vidíme. Zvědavě na monitoru kontroluji, co že je vidět z mého těžce vydřeného útulna? Můj rozmazaný obličej a za ním bílá skvrna světla z okna… No, tak to bychom měli.☺
Netrvalo dlouho a zjistila jsem, že nás kámoš Google zachraňuje nabídkou volby pozadí z neexistujících dovolených. Díky! Dnes už vím…
Autor: Marta Valová