31. 05. – 02. 06. 2023, RYBNÍK DLOUHÝ V ŽELEZNÝCH HORÁCH
Václav Lebduška

Ráno se probouzíte mezi samými supervizory/supervizorkami. Dopoledne řešíte supervizi. U oběda tlacháte o supervizi. Odpoledne nacvičujete supervizi. Večer u piva si povídáte – kromě jiných záležitostí – o čem asi?

Pokud jste něco podobného nezažili (a podobná představa pro vás navíc není noční můrou), patrně jste promeškali jedinečnou akci spolku TUDYTAM s názvem „Supervizní kemp“. Budiž vám útěchou, že se jednalo o první ročník historické události s velkým potenciálem stát se kultovní. Takovým malým supervizním festivalem, Woodstockem, který bude pokračovat!

JAK TO CELÉ VZNIKLO?

Na podzim minulého roku při „Supervizním Mecheche“, oznamovali členové téhle velmi sympatické TUDYTAM party svůj záměr prožít několik celých dní v kontextu supervize. Možná si vůbec nebyli jistí, jak vše dopadne. Nakonec se dostavilo dvacet jedna účastníků! Plus šest lektorů.

Samotné prostředí u rybníku Dlouhý nedaleko Trhové Kamenice působilo v teplých dnech na přelomu května a června úplně idylicky. Dokonce jsme se neplánovaně scházeli a pracovali ve velkém party stanu. Voda, slunce, louky, lesy, kytary, supervize! Kempování budiž pochváleno!

KAŽDÝ TROCHU ODJINUD A PŘESTO SPOLU

Jedním z velkých bonusů se pro mnohé stalo zjištění, že supervizní svět je různorodý, pestrý, barevný – a stejně kvalitní. Složený z různých vzdělávacích spolků a sociálně pracovních skupin, které sdílejí podobnou kulturu. Dodržují etické normy, uznávají totožné pracovní hodnoty a vytvářejí dobré hmotné statky. Ruku na srdce: komu z nás, kteří jsme absolvovali výcvik v nějaké konkrétní supervizní škole, podobný osvobozující zážitek neprospěje? A právě to se tu dělo! Mimochodem – sešli jsme se tam tři „ČISáci“. Ostatní účastníci přicházeli ponejvíce z Fakulty humanitních studií UK, Remedia a TUDYTAMU. Hodně ze sociálních a poradenských služeb, v menšině i ze školství.

První večer v podkroví starobylé roubenky. Muzikoterapeutka Daniela Jeníčková ze své dobré vůle mimo program nabídla ochutnávku relaxační živé hudby, indiánských bubnů, tibetských mís a všemožných cingrlátek. Krásné, klidné naladění na další den. Až tak, že někteří vystresovaní manageři pokojně usnuli. Hlasitější pochrupávání prý nepředstavovalo problém! Konec dne nemohl být lepší. Jaký konec? Do noci se hrálo na kytaru, povídalo, seznamovalo…

MIKROINTERVENCE V PRAXI

„Ten starý smraďoch už mě štve!“
„Fakt ho nedávám, špinavce jednoho!“
„Co si o sobě myslí???“
„Mám ho plný zuby, je fakt hnusný!“
„Kdo má po něm ten bordel furt uklízet??!“

Pět frustrovaných pracovníků přímé péče. Naštvaných na klienta. I supervizora. Ředitelka je nahnala na supervizi, aby se očistili od negativních emocí! Kecy v kleci!

Zažili jste něco podobného? Zkuste se před ně postavit a říci přesně jednu jedinou větu, která je zaujme, zklidní, nabídne pochopení, stanoví etické hranice, udrží vážnost vaší role… Třeba: „Možná byste měli změnit práci, uleví se vám!“. Případně: „Myslím, že to máte fakt těžké!“
A zase: „Ten starý smraďoch už mě fakt štve!“ Pořád dokola. Až se konečně někdo ze supervizorů chytí!
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti! Ochutnávka „mikrointervencí“.
Nebo: Tým začne řešit nespokojenost s klienty, s vedením, s kolegy, s celým světem! Nastupuje supervizor. Pět minut se snaží, lopotí, potí.
„Stop! Další.“
Kolega navazuje tam, kde se skončilo. Potí se, lopotí.
„Stop, další!“ Jiný kolega se chvilku potí. A pak další a další…
Break point, bod zlomu! Něco se stalo! Tým zatahuje bodliny. Opatrně, pomaloučku, ale přece! Náznak naděje pro všechny!
„Pojďme si o ní povídat!“
Nebo: Máte půl hodiny na to, abyste supervizi pojali jako umělecké dílo, obraz, metaforu. Potom ji budete hodinu prezentovat ostatním, lákat je na ni. Veletrh nápadů, myšlenek, artefaktů, skulptur. Supervize jako hudba. Jako běh. Jako mixážní pult, kde zesilujete či ubíráte VOLUME svých osobnostních vstupů do procesu. Abyste si trochu víc otevřeli oči…

TAM MUSÍM JET TAKY…

Přijel jsem v opojení domů a otevřel stránky TUDYTAMU. Vyskočil na mě termín kempu na další rok. Okamžitě jsem odkliknul přihlášku.

„To je milé, že už se hlásíte. No, je to trošku brzo…“ dorazila překvapená odpověď.
„Ale když vy už to máte na stránkách… Povedete mě tedy v patrnosti?“ „Ano, určitě. :-). Bereme… Jste přihlášený! Hezký den.“

P.S.: Zdá se, že žádné malé spřátelené kmeny ve skutečnosti neexistují. Je jen jeden veliký kmen kosmického supervizního universa, který se (někde) sejde 05. – 07. 06. 2024. Více informací a přihlášky ZDE.

Článek vyšel v Newsletteru ČIS, Prosinec 2023, číslo 2.