Pokud hovoříme o fundraisingu, ten v TUDYTAM příliš nepraktikujeme. Jednoho dne se nám to ale vymklo z rukou a dostali jsme dobře živený fíkus. Ze začátku vše vypadalo nevinně a vlastně velmi přátelsky.
Zákaznice, která nám ho nabídla se o něj už nechtěla starat. Byli jsme rádi, že nám kousek zeleně zvelebí ještě nezabydlenou školicí místnost, a tak jsme dar s radostí přijali. Jediné, co si majitelka fíkusu přála bylo, aby se květina pod naším dohledem těšila stále tak košatému vzrůstu jako za její péče. Společně s dárkyní jsme si vše představovali idylicky, bez jakýchkoliv peripetií. My si fíkus jen odvezeme, budeme se o něj starat a on nám za odměnu vděčně poroste do ještě větší krásy a nádhery, než by si samotná majitelka vůbec mohla představit.
Jen na stěhování byla potřeba dodávka plná silných chlapů
Tím komplikace začaly. Rostlina byla tedy poněkud vzrostlejší, než kdokoliv z nás dovedl dopředu odhadnout. Když chlapci zaparkovali auto před dveřmi školicího centra, vzbudila květina takovou pozornost, že se na ni přišli podívat i sousedé – galeristé. Chvíli nás přemlouvali, ať jim ho dáme, že by se jim jako objekt hodil na výstavu, ale nakonec nám ho přece jen nechali, když už to byl dárek. Jakmile kluci dofuněli s fíkusem do patra, rozplácli se na nejbližší pohovce, aby si dali tak půl hodiny pauzu. Květina vážila snad tunu. Po přestávce kytku odsunuli do rohu, o kterém si mysleli, že bude fíkusu nejvíce slušet. Poté se všichni shromáždili kolem vzrostlého kvítka a těšili se z jeho nádhery. Jako by někdo rozsvítil vánoční stromeček. To jsme ovšem netušili, že tato krása nevydrží dlouho. Celkově nikdo z nás botanice moc nerozumí.
Již za týden jsme ze země sebrali první listy
„To je prý u kytek normální, že když se přestěhují, často začnou opadávat listy,“ pronesl někdo. Další týden jsem sebrala listy další, 4. týden kolega posadil na holé větve plyšovou Pandu, aby fíkus vypadal veseleji, a 15. týden jsme ho přestěhovali k oknu s tím, že se snad zachrání alespoň dvě zbylé větvičky a podzim života květiny se takto oddálí. Došlo nám, že šero, průvan a střídavá teplota fíkusu nedělají dobře. Jednoho dne muselo dokonce dojít k sadistické amputaci. Dovolili jsme kolegovi, aby použil svůj kapesní nožík a kytku seřízl. „Když to pomůže,“ povzdechli jsme si.
Nečekaná „kontrola“ se zhrozila
Den po amputaci u nás bohužel měla konzultaci blízká přítelkyně – dárkyně květiny, což jsme samozřejmě nemohli tušit, protože jinak bychom sehnali fíkus nový, a vydávali ho za darovaný. Ta jen zalapala po dechu a zasípala: „Co ta kytka?“ No, a to už jsme věděli, že je zle. Nic netušící dárkyni se hezky rychle doneslo, jak o milovanou rostlinu pečujeme. No, styděli jsme se, ale nemohli jsme dělat nic jiného než ze zoufalství dát aspoň pár listů do vody, ty ale během letní pauzy stejně úplně uschly. Komu není z hůry dáno, fíkus prostě nezachrání. Nakonec z krásné vzrostlé květiny zůstal uschlý kmen, který čeká, až ho na Vánoce ozdobíme. A také nám tu zbyla opuštěná apatická Panda.
A jak to celé dopadlo?
Teď jako by hrála známá melodie z Foresta Gumpa, slyšíte? Ano, máte pravdu, pírko si letí světem a naděje nikdy neumírá, protože život je jako bonboniéra. Před podzimní sezónou 2020, tedy skoro rok od darování, fíkus obrazil novými mladými lístečky. Nevěříme tomu, ale všichni se z toho radujeme a očekáváme, že paní, která nám Ficus elastica darovala, zažije vlastně díky nám druhou mízu svého milovaného stromu. Jo a Panda se zničeho začala usmívat. Všimněte si příště, až k nám zase půjdete na kurz.
Autor: Lucie Flajšmanová
One comment