Od prvních setkání přes tisíce ujetých kilometrů až po dnešní roli organizátorky vánočního večírku – její příběh v TUDYTAM je plný lidí, změn a dobré energie. A šla by do toho znovu? Bez váhání třikrát ano.
Kudy tudy vedla Tvoje cesta do TUDYTAM? A šla bys do toho znovu?
Před dávnými a dávnými časy (v roce 2007) jsem se seznámila s Honzou Kostečkou a Ditou Vojířovou. Pak se to tak nějak klikatilo, spousta organizací, témat, ujetých kilometrů a lidí. Myslím, že mám v tom, jak a s kým jsem v TUDYTAM neuvěřitelné štěstí.
Takže jestli bych do toho šla znovu? Jo! Jo! Jo!
Jaká je Tvoje role v TUDYTAM?
Momentálně jsem se našla v roli organizátorky Vánočního večírku. Beru to vážně, protože náš zářijový teambuilding se zvrhl v pracovní tábor.
Kromě toho samozřejmě konzultuju a školím a taky se podílím na tom, aby nám to v TUDYTAM pěkně klapalo.
Jak vypadá Tvůj běžný týden? Máš nějaké strategie nebo priority, jak to v diáři skládáš?
Můj běžný týden je lítačka.
K plánování mám hodně konzervativní přístup, takže kromě několika sdílených online kalendářů mám starý, dobrý, papírový diář a k tomu čtyřbarevnou propisku (a samolepky, aby to byla radost!). Chtěli jste ultraprofesionální time managementové tipy? Nemáte zač!
Vlastně nakonec možná jeden mám: Myslete v diáři na sebe.
Kdy sis naposled řekla: „Tahle práce má smysl!“?
Já si to říkám (skoro) pořád! Moje práce je o doprovázení a podpoře změn ve službách a organizacích. Někdy jsou to jen taková malá naťuknutí a vyvolání pochybností, někdy to je spíš taková rozbuška s lavinovým efektem.
Kterým tématem v TUDYTAM aktuálně „žiješ“?
Vánoční večírek!
Jinak ke mně v poslední době přicházejí spolupráce, kde se se službami a organizacemi vracíme k vymezení základního rámce – k vymezení toho, proč a jak na světě vlastně jsou a co by měly svým klientům přinášet. Je to trochu o návratu ke kořenům sociální práce a trochu o efektivitě toho, jak jsou služby poskytovány.
Řekla bys nám na závěr něco chytrýho?
Jasně! Zahrada. Posledních pár let sleduju paralely mezi tím, jak žiju na zahradě a jak žijí organizace. Třeba že když se o něco hodně staráte a věnujete tomu péči, tak to obvykle nese plody. Ale někdy se staráte fakt hodně, ale ono to nejde a nejde, protože to prostě nemá svůj čas nebo místo. Tak to přesadíte do toho kouta zahrady, kam dáváte „přebytky“, aby neskončily rovnou na kompostu. Obvykle tam tyhle „přebytky“ pokojně a mimo váš dohled zaniknou, ale někdy to začne bez jakékoli vaší péče rašit a bujet.
A taky je dobrý zahradničit a vůbec na nic při tom nemyslet.
Autorka: Lada Valianová & tým TUDYTAM
