Mezi školeními, facilitací a strategickým plánováním skládá svůj diář jako puzzle – musí se do něj vejít čas pro syna, psychoterapeutickou praxi, cesty do Holandska i odpočinek. V rozhovoru Hanka vypráví o tom, jak ji do TUDYTAM dovedl jeden „trochu drzý“ e-mail, proč jí dává smysl dlouhodobá práce s týmy a jakou sílu má obyčejné AHA. A taky o tom, že se ráda toulá krajinou, objevuje zapadlé kouty cizích zemí a věří, že nakonec všechno dobře dopadne.
Kudy tudy vedla Tvoje cesta do TUDYTAM? A šla bys do toho znovu?
V roce 2016 jsem odcházela z Člověka v tísni, kde jsem na různých pozicích a v různých zemích strávila osm skvělých let. Na assessment centru na pozici ředitelky Fokus Praha jsem se poprvé potkala s Honzou Kostečkou, který tehdy výběrové řízení pro Fokus vedl. Nejen, že mě vybral (haha), ale taky jsem si celé výběrko dost užila. Tehdy jsem začala mít TUDYTAM více v zorném poli. Honza nám pak vedl strategické plánování, účastnili jsme se pro bono projektu 7 statečných, který TUDYTAM realizoval pro vybrané organizace. A všechna ta setkání pro mě byla vždycky velmi inspirující. Během práce ve Fokusu jsem se zároveň nořila do různých zákoutí sociálních služeb, viděla motivované lidi, kteří svou práci chtějí dělat skvěle, ale taky neduhy, které sociální služby a celý systém trápí. A pochopitelně jsem s tím chtěla něco dělat.
Takže když jsem v roce 2019 ve Fokusu končila, poslala jsem Honzovi K. mail, že bych se chtěla přidat k TUDYTAM. Honza odepsal, že jsem trochu drzá, ale že mám taky štěstí. TUDYTAM zrovna rozšiřoval svůj tým lektorů a konzultantů. Potkali jsme se a bylo. ☺️
Je tedy taky dobré podotknout, že lektorování se s přestávkami věnuju od svých dvaceti let, kdy jsem při škole začala učit angličtinu. Dlouhá léta jsem pak lektorovala globální a multikulturní vzdělávání, připravovala workshopy a facilitovala různá mezinárodní setkání. Tak ten můj úvodní e-mail snad zas až tak drzý nebyl. ☺️
A šla bych do toho znovu? ANO!
Jaká je Tvoje role v TUDYTAM?
Stejně jako u všech, je těch rolí vlastně několik. Školím manažerské a průřezové kurzy, tj. kurzy zaměřené na komunikaci, týmovou dynamiku a sebepéči. Vedle toho ráda a často facilituji různá setkání. Baví mě pomáhat týmům vyznat se ve složitých věcech, rozmotávat zamotané a nacházet nové cesty. Občas vedu strategická plánování.
Jsem taky součástí naší propagační sekce. A v té poradenské momentálně spolu s Honzou Kostečkou připravujeme výcvik pro lektory, facilitátory a konzultanty, o kterém se v našem e-mailingu dovíte už brzy!
Jak vypadá Tvůj běžný týden? Máš nějaké strategie nebo priority, jak to v diáři skládáš?
Pondělky a úterý odpoledne mám vyhrazené pro svou psychoterapeutickou praxi. Vedle toho pravidelně trávím čas v Holandsku, rodné zemi svého muže. To, v kombinaci s péčí o syna, dělá z mého pracovního rozvrhu trochu složité puzzle. Vzhledem k tomu, že moc neumím odmítat zajímavou práci a skoro vždycky si na ni nějaký prostor v nacpaném kalendáři udělám, pravidelně se mi před letními prázdninami a před koncem roku stává, že trochu padám na ústa. Zároveň se mi dobře daří držet si volné prázdniny. A musím se pochválit, že letos jsem si zvládla udržet docela rozumný pracovní režim i teď na jaře.
Kdy sis naposled řekla: „Tahle práce má smysl!“?
Říkám si to často. Naposledy před pár dny, když manažeři jedné organizace zmiňovali, že na týmových poradách pravidelně využívají techniky, které jsme společně zkoušeli na školení asi před dvěma lety. Největší pocit smysluplnosti ale zažívám při dlouhodobější práci s nějakou skupinou či týmem. Tam je pak možné sledovat, jak lidé na základě nových znalostí a dovedností a také sdílení s ostatními, v reálném čase proměňují svou praxi a mají radost z toho, že se jim daří to, co dříve nešlo. To si pak říkám, že se nám snad vážně daří pomáhat organizacím, aby byly ještě lepším místem pro své zaměstnance a v konečném důsledku pak poskytovaly co nejlepší služby svým klientům.
Jak bys popsala svůj facilitační styl?
Hodně se ptám a hodně se divím. 😅 Baví mě pomáhat manažerům zastavit se, získat nadhled a – často poprvé – pojmenovávat, jak u nich věci vlastně fungují. A na základě toho se zamýšlet, zda jim to vyhovuje nebo by bylo efektivnější či lepší, aby fungovaly trochu jinak. Baví mě různé AHA momenty, které tento proces provázejí.
Mám také velkou důvěru v proces samotný, (což nakonec odpovídá Gestalt přístupu, na kterém stavím svou terapeutickou praxi), opakovaně se mi potvrzuje, že i když se někdy v průběhu trochu zamotáme, nakonec to všechno dobře dopadne. ☺️
Čím dobíjíš energii?
Potřebuji se hýbat a být venku. Ráda cvičím jógu a už naštěstí vím, že i když se mi nechce, stojí za to si na cvičení najít čas, protože mi to udělá lepší den. Hodně mě sytí pobyt v přírodě, ráda se toulám, koupu v rybnících a spím v lese.
Cestuju. Víc než turistické „highlighty“ mě zajímá, jak lidi žijí, jak to vypadá v běžných čtvrtích, hospodách a kavárnách, jak vypadá krajina, co lidi jedí a jaké mají zvyky. Bez tohoto objevování si svůj život neumím dost dobře představit. Naposledy jsem se takhle podivovala krásám světa před pár týdny v Portugalsku.
Dost času trávím v Holandsku – ta země, její otevřenost a důraz na dobré soužití různých lidí v jedné komunitě mě hodně baví a inspiruje. Za velmi inspirativní považuji i fungování holandských komunitních sociálních služeb.
Jaká je tvoje nejoblíbenější kniha nebo film?
Miluju magický realismus a hravost, takže cokoliv od Gabriela Márqueze. Před lety mě podobnou magií okouzlil také Mág Johna Fowlese. Zároveň mě hodně baví knihy Petry Soukupové. Popisuje pro mě mezilidské vztahy a jejich dynamiku bez okras a přitom s velkým porozuměním a schopností vcítit se do různých postav.
S filmy je to těžší. Napadají mě dva, které mě oslovily už dost dávno. Oba jsou vlastně s minimem děje, zobrazují pomalé a přitom neúprosné plynutí času v přírodě i v lidském životě. Slovenský film Záhrada. A jihokorejský film Jaro, léto, podzim, zima… a jaro. Moc doporučuju! ☺️
Autorka: Hanka Hogendoorn Urbanová & tým TUDYTAM
